Dětské lži… co je v pořádku a co ne?

Je dobře známo, že malé děti mívají bujnou fantazii a nejednou dokáží překvapit dospělé tím, co všechno vymyslí. Přesto mohou být rodiče nervózní z toho, že si jejich dítě tolik vymýšlí a snaží se neustále vštěpovat, že lhát se nemá.

Jak to tedy je? Ve skutečnosti lhaní v dětském věku na škodu vůbec není. Do pěti let věku je to zcela vpořádku, protože dochází k vývoji schopností fantazie a tomu bychom neměli bránit. Nevnímají rozdíl mezi fantazií a skutečností, proto tyto dvě věci špatně odlišují. Pokud nejde o závažné téma, je vše tak jak má být a netřeba dítě omezovat.

Trochu odlišná je situace, když dítě lže, aby zakrylo vlastní pochybení. Není správné, když dítě svaluje vinu na mladšího sourozence. Velkou roli hraje důvod, který dítě k zapírání a vymýšlení v takové situaci vede.

Pokud je to strach z trestu, měli bychom se zamyslet, zda-li v našem trestání nejsme příliš tvrdí. Je lepší pěstovat otevřený a upřímný vztah s dítětem místo příliš autoritativního přístupu. Budete tak posilovat jeho sebedůvěru, což je zásadní dar do života, pokud chcete, aby se dítě ve světě neztratilo.

Chcete-li ze svého dítěte dostat pravdu, je důležité, abyste příliš nenaléhali. Nemá smysl dítě trestat za každé prolhaní. Místo toho použijte jakoukoliv jinou cestu, aby vám dítě sdělilo pravdu, nesmíte ovšem vyvolávat strach.

Nejdůležitější je, abyste jako rodiče měli čisto před vlastním práhem. Děti se učí tím, že odkoukávají chování v jejich okolí. Když budete dítě nabádat „neříkej tátovi, že tu byla na návštěvě sousedka“, těžko můžete očekávat od dítěte upřímnost.