Poruchy příjmu potravy aneb řízená kontrola stravování: Mentální bulimie

Poruchy příjmu potravy jsou věčným koloběhem, ze kterého není úniku. Jsou řízenou kontrolou stravování, jsou destrukcí našich těl i našich duší. Jak nejlépe vyjádřit hnus a opovržení nad sebou samotným? Zvracením! Pojďme si představit nemoc zvanou mentální bulimie.

Mentální bulimií trpí stejně jako mentální anorexií převážně ženy, oproti anorektičkám to však bývají ženy a dívky o něco starší. Nebývají abnormálně vyhublé, většinou mívají zcela průměrnou váhu nebo i nadváhu. O diety a hubnutí se snaží a mluví o nich, ale většinou mají problém je dodržovat. Nedokážou se ubránit vlčímu hladu a záchvatovitému přejídání. Vzniká tak značná nerovnováha ve stravování. Chvilková snaha o nejedení je vykoupená záchvatem žravosti a následným zvracením ve snaze zbavit se všeho, co bylo tak nerozumně snědeno. Dominuje strach ze ztráty kontroly, z chorobného přejídání se a následného tloustnutí.

U bulimiček i anorektiček bývá společná snaha o hubnutí a panický strach z možné obezity. Zatímco anorektičky navenek předstírají, že jedí normálně a odmítají jídlo tajně, bulimičky odmítají jídlo navenek, ve společnosti se upejpají, že drží dietu a že jsou tlusté, v soukromí však podléhají návalům žravosti a jsou schopny během chvíle spořádat neskutečné množství vysoce kalorického jídla, nejčastěji sladkostí. Je zřejmé, že se tady jedná spíše o psychický hlad a kompenzování nějakého nedostatku jídlem.

Záchvaty přejídání bývají velmi nutkavé a silné, nedá se jim ubránit. Bulimičky si tajně schovávají potraviny, jsou schopny i vybírat koše na odpadky. Následně zase mají snahu mít vše pod kontrolou, zbavují se nahromaděných zásob nebo si jídlo samy před sebou zamykají.

Snaha zbavit se jídla ze svých útrob bývá podporována umělým vyvoláváním zvracení a užíváním projímadel. Dochází k narušení procesu trávení a často pak už nastává zvracení také spontánně po každém přejedení.

Mezi fyzické projevy patří poruchy trávení, hmotnostní výkyvy, nepravidelná menstruace, zvýšená kazivost zubů, otoky slinných žláz, bolesti břicha a krku, záněty jícnu, suchá pokožka, dehydratace. Z psychických potíží silná úzkost, pocity viny a osobního selhání a především silná nenávist k vlastní osobě. Psychoterapie je v těchto případech nutná.