Výchova dětí: žalování je neřest

Žalování jako takové je neřest, která může narušit zdravý rozvoj dítěte a jeho myšlení, jednání a chování. Ovšem správný rodič musí rozlišovat mezi žalováním a tím, co dítě vnímá, že je správné. To se odvíjí nejen podle věku dítěte, ale také podle druhu konkrétní situace.

Jestliže je vašemu děťátku málo roků, tak určitě by bylo chybou peskovat čtyřleté dítě za to, že se chce podělit se svými zážitky a pocity. Jistě sami cítíte, že takto malé dítě nemá za cíl klasické žalování, ale prostě sdělení toho či onoho.

Něco jiného už ale je situace u starších dětí, které již většinou přesně znají nejen co je správné a špatné, ale také zda jim to přinese nějakou výhodu. Výhody totiž jsou velmi častým impulsem k tomu, že někdo začne žalovat. Cílem rodičů by mělo být ukázat, že žalování samo o sobě k ničemu nevede. A navíc byste mohli této situace využít i ve výchovnou radu, která může formovat charakter dítěte. Jestliže vám přijde žalovat dívenka na bratříčka, že vysypal celý sáček chipsů na koberec u sledování pohádky, tak byste jí neměli pochválit nebo pohladit a jít peskovat syna. Naopak jí nabídněte jiné řešení. Například to, že by mu mohla pomoct to uklidit, vzít si smetáček a lopatku a zamést to. Tímto přístupem můžete dosáhnout nejen toho, že potomky odnaučíte žalovat, ale navíc je správně vychováte na konkrétních příkladech.

Zároveň ale nesmíte v dítětech pěstovat pocit, že vám nic nesmějí říct a musí si poradit zcela ve všech případech. Je logické, že například informace, která pomoct druhému je něčím, co je naopak potřeba znát. Zejména v případech, když by se mohlo jednat například o něčí úraz nebo problémy. Zde jsme již někde jinde a nejde o žalování. Ovšem tuto tenkou hranici musíte jako rodíče chápat a udržovat.