Vztahy, co vše mohou ovlivnit?

Chování jeden k druhému – soužití jeden s druhým, to vše jsou vztahy, ať už blízké či vzdálené nebo nahodilé. Vztah nás může povznést, učit, být nám radostí nebo nás také stáhnout do hlubin, kde pomůže jen terapeut. Mnoho věcí bereme jako úsměvnéa až později nám dojde, že něco je špatně.

Ona totiž není ve vztazích jen fyzická agresivita, ale někdy málo viditelná i psychická agresivita.

Jak ji poznat?
Občas Vám partner odsekne nebo na Vás zavrčí? Rýpne si do Vás? Ještě není důvod panikařit, že jde o týrání či záměrné urážení.

Pokud to není pravidlo, nedělo se a jde to zkousnout nebo nad tím dokonce mávnout rukou, je to v pořádku. Čas od času jsme sarkastičtí, nepříjemní všichni.

Začne-li Vás partner slovně napadat častěji a jste zmateni, zda je to jeho projevení náklonosti nebo Vás už svým způsobem vědomě deptá, je si toho vědom, promluvte si.

Dnešní doba je prostě přetlaková. Pokud je to nový jev, zkuste si otevřeně promluvit, pojmenujte krátce a výstižně co Vám vadí. Je dost možné, že si to partner nemusí uvědomovat, je ve stresu z jiných důvodů a doma už jen ventiluje unikající páru. Pak stojí za to spolupracovat na nápravě. Pokud ani poté není náprava nebo jen krátkodobá, je lepší vztah ukončit, ať je to vztah osobní nebo pracovní.

Zamyslete se, kolik podobností najdete níže.
1. Často si z Vás utahuje, i když jste několikrát žádali, ať to nedělá.
2. Často rozhoduje za Vás za oba, aniž se zajímá, co chcete Vy.
3. Když oponujete zlehčuje to, uráží Vás a sám se urazí.
4. Většina důležitých rozhovorů končí jeho křikem, hádkou, výčitkou, že konflikt je Vaše vina.
5. Ve společnosti i v soukromí je k Vám ironický, zvláště když má publikum, dialog zlehčuje nebo Vás ani nenechá domluvit v rozhovoru s druhými.
6. Vzbuzuje ve Vás často pocit viny.
7. Nic, čeho dosáhnete nebo uděláte nemá valnou cenu, shazuje Vás, hledá chyby, dává Vám najevo ve všem převahu.

Nepochopení odpustitelné.

Její pohled.
Můj milý deníčku, dnes se můj muž ke mně choval velmi divně, vůbec si s tím nevím rady. Byli jsme domluveni na společné večeři, celý den jsem se velmi těšila, pěkně jsem se upravila, oblékla, jen a jen pro něj. Díky úpravám jsem přišla trochu pozdě, vůbec nemluvil. Tak jsem se mu omluvila, prý v pohodě a není to moje vina. Stále byl nemluvný, navrhla jsem jiné místo, bylo to stejné.

Tak jsme šli domů, cestou domů jsem mu řekla, jak moc ho miluji a děkuji za večer, jen se na mne podíval a řekl mi, ať se dívám pod nohy a to bylo vše.

Když jsme se vrátili domů, šel hned k televizi. Zkoušela jsem ho trošku přimět, že si uděláme aspoň doma hezký večer, nic. Šla jsem tedy spát. Přišel za dlouho, žádné dobrou nebo pusu, nic, jen se převaloval a pak usnul. Dlouho jsem plakala, asi mě už nemiluje, což když má jinou? Usnula jsem.

Jeho pohled.
Milý deníku, nejde mi nastartovat auto. Vše jsem vyzkoušel, nic nezabírá, nevím si s tím rady…

Pokud je toto podobenství Váš případ, tak jistě o psychické týrání nejde.

Druhý pohled.
Uděláte večeři a partner pravidelně přijde pozdě a pak kritizuje jídlo, že je studené apod.? Domluvíte se na něčem, Vám na tom záleží a partner Vám oznámí na poslední chvíli, že je to nedokonalé, nemá na to náladu a jiné?

Když je konflikt, tak argumentuje tím, že jeho chování je jen reakce na Vaše děsné chování? Je to klasický manévr, jak přehodit vinu na Vás. Tím, že přehodil vinu na Vás, si chrání sám sebe, ve dvou důležitých aspektech. Oprostí se od pro něj nepohodlného uznání podílu na konfliktu a navíc si jej sám vůbec nepřipouští, přesvědčí Vás, že vina je jen na Vás. Jakýkoliv argument či kritika z Vaší strany je přesvědčivě použita proti Vám, jako Váš hrubý nedostatek a podíl na špatném soužití.

Platí pro obě pohlaví. Pokud se obdoba vyskytuje v zaměstnání, je lepší odejít, než v takové pozici zůstávat. Ze vztahu utíkejte, co Vám nohy stačí.