Život s cholerikem

Když je někdo cholerik, je s ním obvykle těžké vyjít. Člověk je popudlivý, rozzuří se k nepříčetnosti jen kvůli maličkosti, on to však vidí jako velký problém. Cholerik je jedním ze čtyř temperamentů. Takový člověk je nedůtklivý, útočný, vznětlivý, vrtkavý, impulzivní. Cholerik není vždycky úplně špatný člověk, zastává své názory a zásady, neslevuje z nich.

Život s takovým člověkem není jednoduchý, zvláště pak, pokud je to člověk, který je velký cholerik a navíc i komanduje všechny okolo sebe a vše musí být podle něj. Cholerik k sobě obvykle potřebuje velmi tolerantního, klidného a mírného partnera, protože dva cholerici v domácnosti, to je opravdu něco, co nemá dlouhé trvání a dlouhou životnost.

Cholerický partner, který si to uvědomuje

Pokud je partner cholerik, jednoduché to není, ale nemožné také ne. Plusem je to, že si to partner uvědomuje a že ví, že má cholerickou povahu. Své o tom ví Jana „Můj manžel je cholerik snad od malička, co nemohl mít, to si vykřičel. Postupoval tak i v dospělosti. Vše musí být podle něj, všechno řídí on. Plusem u něj bylo, že si začal svůj nedostatek uvědomovat a snažil se jej eliminovat. Vždycky, když se ho chytal cholerický záchvat, snažila jsem se jej uklidnit. Ne vždycky to zabíralo a začátky byly těžké, v tuto chvíli se však partner začíná usměrňovat a umí se zastavit, když má vybuchnout.“

Cholerický partner, který si to neuvědomuje

Horší varianta je, když si partner neuvědomuje, že svými cholerickými výstupy obvykle kazí náladu všem okolo sebe a, že ve chvílích svého výstupu mnohdy řekne věci, které by jinak neřekl, ubližuje lidem okolo sebe, což dobré není. „Milan byl typický cholerik. Řval v jednom kuse na mě, na děti, na pošťáka, na pokladní v obchodě, no prostě všude. Když řval doma, dalo se to snést, ale na veřejnosti jsem se málem hanbou propadla. Když jsem mu to vyčítala, on oponoval, že všichni okolo jsou idioti a on je srovná do latě. Nešlo to s ním vydržet a tak jsme se po pár letech rozvedli.“