Manželství jako služební poměr

Těžko si představit reakci dnešní zamilované dívky plné ideálů, jak místo do vysněného manželství vstupuje do náročného služebního poměru, ve kterém jí čeká jen dřina a povinnosti. Když bude poslouchat, možná dostane i najíst. Ano, manželství kdysi nebyla žádná procházka růžovou zahradou.

Manželství jako sociální instituce vzniklo teprve tehdy, když se lidé oprostili od kolektivního způsobu života ve skupinách, tlupách či kmenech a začali být trošku hamižní. Najednou si uvědomili, že nemusí být všechno společné, ale že je také dobré mít něco jenom pro sebe.

Žena výměnou za krávu

Muži si hledali ženy pro zakládání vlastních rodin a své manželky využívali jako levnou pracovní sílu. Získávali je únosem, koupí, službou nebo výměnou jako kterékoli jiné zboží. Žena se stala soukromým majetkem muže a ten si s ní mohl dělat, co uznal za vhodné a mohl ženu také znovu prodat.

Ženy musely pracovat a rodit děti, na oplátku měly kde spát a co jíst a také o jejich rodiče bylo postaráno. To však v tom lepším případě. V mnoha případech se totiž manžel o manželku staral tak dobře, že záhy zemřela nebo sama ukončila svůj bídný život, aby se zbavila utrpení. Na Fidži údajně žena musela sloužit svému muži i po jeho smrti. Pokud muž zemřel, uškrtili jednu z jeho žen, aby mohla sloužit jeho duši. Mnohoženství nebylo ničím neobvyklým.

Mnohomužství se vyskytovalo také, dokonce se vyskytuje i dnes na Cejlonu, v Indii, u kmenů v Nilgiriském pohoří, u Eskymáků nebo na souostrovích v Polynésii. Zpravidla však žena neměla příliš na výběr. Kromě manžela ji obšťastňovali také jeho bratři. Cizí muži neměli nárok.