Alternativní druhy výchovy dětí u nás 1/2

Co je vlastně normální?

Je velmi složité definovat, co je vlastně normální a co už je alternativní. Nejpřijatelnějším druhem z klasických přístupů k výchově je zřejmě demokratický styl výchovy, který má nastavena jasná, ale logická a smysluplná pravidla stejná pro všechny členy. Také na utváření pravidel se mohou podílet všichni příslušníci dané rodiny. Děti přirozeně přebírají zodpovědnost za sebe a své chování, včetně negativních důsledků. Rodiče nastaví hranice spolu s objasněním, proč dané chování vyžadují.

Děti při jejich vývoji průběžně sledují a na dodržování pravidel dohlížejí tak, že děti nepociťují žádný přehnaný nátlak či kontrolu. Děti mají možnost volby a jsou přizvány k diskusi. I když se tento styl výchovy může zdát ideální, někde je vnímán naopak jako alternativní či třeba nepřípustný. Rodiče jako přirozená autorita, se kterou se dá diskutovat, a vřelý vztah vůči dětem se všude takto přirozeně neobjevují.

Liberální styl výchovy

Styl výchovy, který je označován jako liberální či anarchistický, lze těžko hledat jasná pravidla a hranice. Buď neexistují, nebo se neustále mění a nahodile přizpůsobují. Také není zcela patrné, kdo je zde autoritou, jelikož děti vyrůstají takřka bez kontroly, bez pravidel a pokud již nějaká jsou, nejsou striktně vyžadována ani dodržována. Rodiče, kteří tento styl výchovy vyznávají, mají rádi volnost, kterou chtějí dopřát i svým potomkům. Ne vždy se tento přístup setkává s pochopením, zejména v situacích, kdy děti nebývají trestány či upozorněny na nevhodné chování. Rodiče nemají rádi konflikty, a tak je ani nevyvolávají, prohřešky dětí pak přejdou bez jakékoliv reakce. Děti berou rodiče jako rovnocenného partnera, spíše kamaráda.