Co je EMOČNÍ HLAD?

Pokud se často přejídáte, může to mít psychologickou příčinu. Proto se před takové přejídání staví ještě přídavné jméno „emoční“. Pomoci může intuitivní jedení. K tomu se dostaneme, když se naučíme rozeznat, který typ hladu nás zrovna trápí.

Proč sáhneme zrovna po zmrzlině, když se cítíme pod psa? A to i za tu cenu, že nám po ní o moc lépe nebude? Když ona je taková krémová, měkká a sladká. Toužíme po ní tedy proto, že právě tyto vlastnosti schází našemu životu? Hlad po zmrzlině tak může být ve skutečnosti lačněním po lásce, po blízkosti a pohlazení. Jistě si vzpomenete na scény z romantických filmů, kde po hádce, rozchodu apod. sahají filmové postavy po kyblíku zmrzliny…

Je tedy důležité se naučit na sobě poznat, jaký hlad máme, pomůže nám to se vypořádat nejen s psychickými obtížemi a pocity úzkosti, ale i vnitřní prázdnoty, ale i s nadbytečnými kilogramy. Vrací nás to totiž k něčemu, čemu se říká intuitivní jedení. To tělu prospívá a nejen tělu, ale i duši.

Poznat kdy máme dost.
Intuitivní stravování je v podstatě umění jíst, když máme hlad, zastavit se, když cítíme, že jsme plní, a zjistit, co naše tělo potřebuje, o co si říká, ať už je to hamburger, salát, čokoláda, jablko, sushi, rýže nebo velký talíř zeleniny. I když se to mnoha lidem může zdát jako velmi náročná práce, je to schopnost, kterou máme přirozeně – stačí si vybavit miminka, která pláčou, když mají hlad, ale když jsou sytá, tak prostě odvrátí hlavu od matčina prsu nebo od láhve se sunarem.

Jenže postupem času tuto dovednost ztrácíme, stáváme se otroky plánů a pravidel. Počítáme kilokalorie, hlídáme si jídelníček, jindy se přejídáme, protože nevíme, kdy máme dost, každý den jíme stejné věci, protože je to pohodlné atd. atd. Je vám to povědomé?

Hlad bez příčiny? Ano je to možné.
Nezjistíte to bez toho, abyste se znovu naučili porozumět svému tělu, s čímž může pomoci právě identifikace typu hladu, který nás sužuje. Protože neexistuje jen jeden hlad, je jich hned několik a jen jeden z nich má příčinu fyzickou – to je ten dobře známý, kdy nám kručí v břiše a my se cítíme být skutečně vyčerpaní a podráždění tím, že nemáme energii a žaludek se svírá a někdy i bolí.

To je zkrátka fyzická potřeba, lačnění po jídle. Je to hlad v žaludku a může vzniknout i jako reakce na jiné smyslové podněty, jako je hlad v ústech z ochutnávky jídla, hlad v nose z vůně jídla, hlad v očích z vidění jídla. Ale někdy může mít velmi podobné projevy i lačnění po něčem jiném. Po jednom z dalších typů hladu:

Po rozmanitosti – osvobození od nudy, touha po větší zábavě nebo změně

Po pocitu kontroly – pocit bezpečí

Po důležitosti – chceme, aby si nás někdo všiml, chceme si připadat důležití a dostatečně dobří

Po lásce a kontaktu – cítit sounáležitost, být součástí celku, ne izolovaní nebo osamělí, touha po lásce,
sociálním kontaktu a duchovním spojení s dalším člověkem či lidmi

Po růstu – po cestování, objevování, učení se, práci na něčem

Po změně – něco změnit, vrátit, udělat jinak

Naše tělo a mysl celý den vysílají signály o jednom z typů hladu, a dokud není některá z potřeb splněna, výchozím režimem přežití je pokusit se to nějakým způsobem udělat. V případě fyziologického hladu má samozřejmě smysl, aby oním naplněním bylo jídlo, naplnit ale stravou psychologické potřeby, tedy další typy hladu, už ale tak efektivní není. Jenže co s tím? „Jakmile zjistíte, o který typ hladu se jedná, můžete začít pracovat v souladu se svým tělem, ne proti němu,“

Jak to může vypadat v praxi? Třeba jako s tou zmrzlinou, o které jsme mluvili na začátku. Zaměřte se na situace, kdy typicky saháme po určitých potravinách, i když nám vlastně nepřináší potěšení, protože se po nich necítíme dobře. Právě zde se totiž může jednat o potřebu, kterou jídlo nedokáže naplnit. A skutečně spokojení budeme jedině tehdy, když budeme řešit ten typ hladu, který zrovna pociťujeme.

Pokud třeba v životě ztrácíme pocit kontroly, často se uchylujeme k posedlosti počítání kilokalorií, abychom mohli kontrolovat alespoň něco. Striktní stravovací plán nám dává jistotu, kterou v životě postrádáme. Pokud se nudíme a toužíme po rozmanitosti, můžeme ji hledat v pikantním thajském jídle nebo v pizzerii. Pokud se cítíme osaměle a izolovaně, saháme po zmrzlině a dalších sladkostech.

„Zvažte, jaké psychologické hlady zažíváte při jídle, když držíte dietu nebo když sportujete. A potom se sami sebe zeptejte, zda může existovat jiný zvyk nebo postup, který by mohl mít hlubší účinek. Třeba meditace? Zapisování? Nový koníček? Psychoterapie?“ Jste dost silní na to abyste to o sobě zjistili.

Na jídle samozřejmě není nic špatného, neměli bychom jím ale řešit něco, s čím nám nemůže pomoci. Pokud se naučíme se svým tělem i myslí komunikovat a rozpoznat, co jim kdy chybí, můžeme se zbavit emočního přejídání a být nejen štíhlejší, ale i celkově spokojenější.

Zdroj: Mind Body Green