Co je to mít rád?

Nemáte-li jasno ve vztahu ke svému protějšku, zamyslete se nad tím, co to vlastně láska je.

„Co je to? To, mít rád. My jsme to nebrali.“ „No, to je pak těžký. Podívej se, vidíš tenhle hrníček a tenhle talířek? Bez toho talířku by byl ten hrneček vopuštěnej. Proto se vo něj bojí. A kdyby s tím talířkem někdo něco proved, tak to tomu hrnečku nemůže bejt jedno, protože maj bejt pohromadě. Už to chápeš?“ (Saxana)

Zamilovanost není láska!

Zamilovanost je chemický proces, vzpoura hormonů, dočasné pomatení smyslů. Tento stav bývá velmi intenzivní, ale obvykle netrvá dlouho. Vědci uvádějí, že zamilovanost může vydržet maximálně dva roky. Ve stavu zamilovanosti se člověk často chová jako blázen. Láska se pro něj stává drogou. Má typické příznaky jako narkoman, který právě dostal svoji dávku. Rovněž abstinenční příznaky mohou být velice intenzivní.

Pocit zamilovanosti řídí jak pohlavní hormony, tak také endorfiny, noradrenalin, dopamin, fenyletylamin a oxytocin.

Mít rád nebo milovat?

Láska je na rozdíl od zamilovanosti trvalý stav, který neposkytuje pocit vzrušení, ale naopak bezpečí. Lidé často lásku považují za něco jiného než láska skutečně je. Říká se, že láska má mnoho podob, ale že opravdová láska je jen jedna. Pravdou je, že mezi slovy mít rád a milovat by se neměly dělat rozdíly, stejně tak jako by se neměly dělat rozdíly mezi láskou k jednomu či druhému člověku. Opravdová láska je bezpodmínečná, oproštěná od všech iluzí, tužeb i sobeckých potřeb. Láska nemá nic společného se závislosti a potřebou přivlastňovat si druhého člověka.

„…Za prvé se musíte naučit milovat sami sebe, protože jen pokud milujete sami sebe, můžete milovat někoho jiného. Musíte milovat sami sebe tak moc, že láska začne přetékat. Možná právě tam teď jsi; potřebuješ druhého…Milovat sebe je snadné. Milovat druhého je obtížná práce. Protože druhý tu není od toho, aby k tobě pasoval, aby naplňoval tvá očekávání; druhý může začít s mocenskými hrami, hrami ega, všemi možnými triky. A ty budeš potřebovat tak mnoho lásky, abys druhým nezačal být ovládán, abys jím nebyl zničen; jinak druhý vždy lásku zničí.“ (Osho)

Umění nechat odejít

Nedávno za mnou přišla kamarádka s tím, že si není jistá láskou ke svému muži. Její terapeutka jí položila jednoduchou otázku: „Zkuste si představit, že vás manžel čeká dítě s jinou ženou, miluje ji a chce od vás odejít. Co cítíte?“ Náhle si už jista byla a přiznala mi, že to, co cítila bylo velmi nepříjemné. Nedokázala ho nechat odejít. Znamená to, že ho tolik miluje, že je představa jeho ztráty pro ni naprosto nepřijatelná? Je tohle láska?

Dokázali bychom nechat partnera s láskou odejít, protože ho milujeme natolik, že jen jeho štěstí může být i našim štěstím?

„…Láska by měla dávat svobodu. Láska je svoboda. Láska bude milého činit stále svobodnějším,
bude dávat křídla a otevírat nekonečné nebe. Nemůže se z ní stát vězení ani ohrada…“ (Osho)